Listujeme, nebo scrollujeme?

Problematika úpadku tištěných médií a jejich náhrada těmi digitálními je trnem v oku mnohých redakcí, a to včetně těch módních. Módní časopisy se s nástupem sociálních médií potýkají s úpadkem čtenářů, kteří si časopis fyzicky zakoupí.

Ne vždy však časopisy měly nouzi o nyní vytrácející se čtenářstvo. V devadesátých, potažmo nultých letech byla reputace módních časopisů diametrálně odlišná. Jednotlivé módní magazíny byly známkou exkluzivity, udávaly nejnovější trendy, jejich obálky zářily módními ikonami, fotografie modelek vznikaly pod taktovkou prestižních fotografů a jak se cituje v kultovním snímku Ďábel nosí Pradu – pro pracovní posty v jednotlivých redakcích by tisíce děvčat zabíjely. Vogue, Elle či Harper’s Bazaar byly brány jako prestižní tiskoviny, které byly schopné díky svým exkluzivním zprávám z módního prostředí konkurovat televiznímu zpravodajství. Čekání na nové číslo bylo vždy spjato s jistou formou nadšení a vzrušení z toho, co nového magazín přinese. Tváře, které se objevovaly na hlavních obálkách, byly tváře známé z oboru, ne těch, které jsou zrovna trendy. Samotný obsah se bral jako bible. Rubriky nebyly podmíněné osobě, jež vystupovala na obálce, převažovala jejich různorodost, dotýkaly se širší škály témat, fotografie pocházely přímo z aparátů těch nejzkušenějších a články z per těch nejpovolanějších autorit napříč módními redakcemi.

Bod zlomu ovšem přišel s nástupem sociálních sítí – vše se zrychlilo, tedy i samotné zpravodajství. Měsíční čekání na novinky ze světa módy opadlo. Zprávy se na internetu šíří nemyslitelnou rychlostí. Modely objevující se na módních přehlídkách nejsou již tak exkluzivní, jejich podobu snadno vidíme prostřednictvím svých obrazovek. Z unikátních reportů přímo z mola se staly ohlédnutí a sumarizace toho, co jsme již všichni zaznamenali online. Udávání trendů již nenáleží redakcím a samotným módním návrhářům. O tom, co je in nebo naopak out, rozhodují módní influenceři. Čtenářstvo přestalo za inspiraci platit a hledat ji na stránkách magazínů. Nyní ji nacházejí ve videích často propagujících trendy, které mají tendenci rychle vystřelit, ale i rychle opadnout. Obsahu na sítích je požehnaně a algoritmus nám jej servíruje v přesném pořadí, tj. to, oč jevíme zájem, něco tomu podobné a nakonec něco úplně odlišného, ať neusneme na vavřínech. Ovšem neustálé konzumování obsahu může mít i své úskalí.

Ukládáme si videa kabátu, jenž je údajně to pravé na podzim, kdežto módní influencerka shrnující trendy nám radí, ať ho radši necháme v šatníku. To v nás může vyvolat vnitřní rozpor a nejistotu, celkovou zmatenost a nakonec i kompletní ztrátu identity. Snaha oblékat se tak, jak se nám líbí, se snadno může proměnit v kompletní oddanost sociálním sítím a obsahu, který nám je prezentován jako relevantní.

Stojí tedy módní časopisy ještě za to? Jednoduchá otázka s poměrně komplexní odpovědí. Na rozdíl od sociálních sítí přinášejí propracované články, kvalitní fotografie a rozhovory, kterým je věnováno velké množství času a přinášejí hlubší pohled na módu. I když popularita módních časopisů klesá, nemusí to nutně znamenat jejich zánik. Možná bychom si proto měli položit jinou otázku; zda v dnešním světě neustálého scrollování dokážou najít své místo. Právě jejich schopnost nabídnout promyšlený a ucelený obsah může být tím, co je od sociálních sítí odlišuje. Zatímco internet nám ukazuje, co je trendy právě teď, časopis nám může dát prostor se nad módou na chvíli zastavit a skutečně ji vnímat, protože exkluzivitu módních časopisů nelze najít online.