Oxid uhličitý

I.

Co je domov bez smíchu? Usmívám se do roztříštěného zrcadla, střepy leží na koberci. Červeném. V zrcadle vidím stařenu, nemá zuby, neusmívá se, v jejím pohledu se schovává matka útrpná. Nesnáším ji. Směju se. Řvu smíchy. Popadám se za břicho. Ruce mi sjíždí po nafouklém břiše, všude je krev. Chci odtud pryč.

Hledaná

Plakáty vylepené po půlnocí zalitém městě, kde ji najdu?

Bílé město, bílé střechy, pochod na čarodějku

Utíkám, brodím se sněhem, nohy mi poutají železná pouta. Řežou.

Vlčí máky žhnou ve tmě jako tvé oči, nenávidím je

Nůžky, krev, bosé nohy, zrcadlo, svět za ním

Okvětní plátky beruščích křídel, ztracené dětství, kolotoč a ticho.

II.

Je v horské chatě na kraji lesa. Je sama. Po roce plném pohledů, doteků, přání a cizích lidí je konečně sama. Sama sebou.

Kdyby jí to řekl do očí, odpověděla by mu. Ale on byl zbabělec. Šašek utopený v tolika maskách, že už je ani neuměl spočítat. Z pusy mu létaly písničky, sliby a zaprášená faleš. Nic se mu nelíbilo kromě jeho vlastního odrazu.

Ona se ho často snažila pochopit, pozorovala ho, zkoumala, tvořila si obrázky a tiché poznámky o jeho bolesti. Cinkot rolniček.

Šašek, kterému v labyrintu lží a zrcadel bylo nejlíp. Hravý, hravý, hravý a krutý. Švihá břitkým jazykem a všechny zraňuje. Je úspěšný. Všichni mu tleskají, hory, moře ovací a ona mu trochu závidí. 

Ona má svůj vlastní labyrint, ze kterého hledá cesty ven. Je bez zrcadel. Všechna vysklila.

V rukou drží jeho trumpetku, je tak moc dál než ona, už se ani neohlíží. Je jenom zlý. Nedbá na to, že ona ho poslouchala, že se snažila mu pomoct. Otázky, otázky, otázky. Ale otázka pro ni nikdy nepřišla.

On stojí na trůnu, rolničky cinkají a on se předvádí a naparuje. Kam zmizel ten rozlítaný kluk? Truchlí po něm. Tenhle šašek si jen střílí. Jen střílí na všechny strany.

Je jí smutno. Padá na zem svého labyrintu opuštění a po jeho zdech kreslí rolničky a smích. 

Tohohle klauna už nezná a ani znát nechce. Je jí cizí. Očividně už o ni nestojí. 

Ona nechce jeho trůn, jen mu trochu závidí rovné bludiště. Ale ví, že šašek se brzy utopí v maskách. A u toho ona netouží být.

text J., foto Sierra Koder (Unsplash)