Píšu gay knihy, protože se mi líbí kluci a nebo prostě vím že takové knihy musí existovat?

Nikdy se nemůžu zbavit jedné jediné myšlenky, která mě vede jen k jedné otázce. Píšu gay knihy kvůli tomu, že já sám jsem gay a vím, že to je to jediné, co dokážu psát, anebo vím, že takové knihy na trhu chybí, a proto se snažím lidem plnit jejich přání?

Booktok a Bookstagram jsou dvě platformy, na níž se lidé podporují pomocí vášni, kterou sdílí, a to je láska ke knihám. Lidé se navzájem sledují pro knižní novinky, doporučení anebo debaty o knihách. Neustále k nám přichází nová témata, nové žánry, nové fandomy a hromada nových věcí, se kterými se seznamujeme.

Jedna věc je tu ale stejná, a to je queer literatura, která neustále roste. Knihy o mužích, ženách, trans lidech. Je hromada knih, které se zabývají LGBT komunitou a takovými tématy. Jsem debutový autor krátké gay novely Vzpomínky na Nás, která vyjde letos na Valentýna u nakladatelství Solis, a díky velkému přemýšlení neustále dumám nad jednou a tou samou věcí.

Dokážu snad někdy psát něco jiného, než jen knihy o klucích, kteří se do sebe zamilují?

A odpověď je ano. Protože jsem gay, neznamená, že je to něco, čeho se musím držet, pakliže mluvím o literatuře. Je to sice blízké téma, se kterým žiju, ale není to něco, co bych musel mít pořád jako hlavní bod psaní.

Lidé jsou autoři, kteří neustále objevují žánry, témata, zápletky. Nikdy nejsme spisovatelé, kteří musí mít jen jedno téma v každé knize. Hromada spisovatelů se specifikuje na jedno téma a pořád mu dává nové nápady, ale nebereme to jako něco, co musíme psát z donucení pořád dokola. Lidé píší sci-fi, vlkodlačí romance a erotické příběhy, takových témat a žánrů je hromada.

Jsme spisovatelé a je jasné, že pořád zkoušíme nové žánry, které nám buďto sednou, anebo se k nim nikdy nevrátíme. Nemůžeme se nutit k tomu, psát o vlkodlacích, pakliže je nemáme rádi a specifikujeme se například hororu o posedlých pannách.

Je v pořádku objevovat nové věci v psaní knih, a to nejen knih. V každém slově, v každé větě, v každém odstavci vidíme novou příležitosti nových dovedností, nových žánrů, které můžeme prozkoumat tím, že o nich něco napíšeme. První pokusy nikdy nejsou perfektní. Je to zkouška. A pokud jsme s takovým rukopisem spokojení, následně se vrhneme na úpravy, díky čemuž se nám objeví myšlenka, jestli můžeme nadále psát něco takového, když to není náš šálek kávy.

Takové téma je něco, nad čím se musíme všichni sami zamyslet. Je to otázka, kterou dokážeme zodpovědět my sami a musíme vědět, jestli je to pro nás věc dobrá nebo špatná. Ale co se vlastně tímto článkem snažím říct?

Je to prosté.

Pokud se bojíte objevovat nové žánry, není čeho se bát. Je to typická věc každého spisovatele, novináře. Jsme lidé, kteří objevují nové věci, a postupem času najdeme to, co nás opravdu naplňuje a dává nám tu správnou vášeň, kterou vždy hledáme v rukopisu. Takže pokud tento článek vidíte, je to vaše znamení zkusit něco nového.

text Matěj Holčák, foto freepik