Poezie jaro 2026

Zbytky

Co bylo, už se neděje.
Je noc, já nespím a myšlenky mi bloudí.
Občas pořád cítím tvoje rty na mých.
Ty – čaj v ruce, housle a neděle.

Co bylo, už nebude.
Nostalgická nálada,
která není žádaná.
Já – teplo, tma a ruce všude.

Co bylo, už není.
Zatoulané křivdy nejdou vrátit zpět.
Řekni mi, chybím ti někdy taky?
My – klid, láska a večerní čtení.

Anna Nováková

Bytí básníkovo

Když sjíždí se slova
ze vzdálených břehů zpět.
Tichý měsíc a jeho zář
splétá se do vět.

Duše zkroucených cest,
prázdná a bujará sic.
Mysl zaplétá se dál
v plné a krásné nic.

Vzduch, jenž pln je slov,
klepává často na dveře.
Příběhy dálných hvězd
čechrají mozku kadeře.

Kristýna Taichmanová

Midnight

That peaceful night when everything quietens,
when you hear the cold breeze
and see bleary lanterns.
When darkness overtakes the sky
and the Earth rests,
I slowly lie down
and let it all end.

Eliška Kohoutová

Beznaděj

Ten pocit samoty v nás
je stín, co pohltil čas.
Co nenápadně nás začal jíst,
když jsem pod mostem učil se žít.
Jehly mi pálí v mých žilách
To jediné bylo v mých silách.
V té krátké chvíli radosti,
se ztratily stíny bolesti.
Prášky v ruce mám,
přesto se cítím sám.
Konec té krátké euforie nastal
a já tu facku reality dostal.
Do pusy prsty strčil.
Všechnu iluzi tím zničil.
Chci ukončit tuhle hru.
Bez mých nekončících dluhů.
Toužil jsem žít v nevědomí,
ale stálo v cestě sebevědomí.

Sofia Kasarová