Politika madam Westwood

Když 29. prosince roku 2022 přišla zpráva o úmrtí návrhářky Vivienne Westwood, módní svět se otřásl v základech. Odešla královna punku, neúnavná aktivistka, a především návrhářka s nejsilnějším hlasem britské módní scény. Žena, která se stala druhou královnou Anglie, na svět přivedla punk a svými módními kreacemi dokázala hýbat politickou scénou více než kdokoli jiný. 

Vivienne Isabel Swire se narodila 8. dubna roku 1941 ve vesnici Tintwistle jako nejstarší ze tří dětí. Její rodiče měli šikovné ruce, rádi vyráběli a samotnou Vivienne vedli k uměleckému řemeslu. V roce 1958 se celá rodina přestěhovala do Londýna, kde Vivienne mohla rozvíjet svůj zájem o módu, umění či šperkařství. Docházela na kurz šperkařství, nicméně od záliby ve vytváření šperků musela po chvilce upustit – nedokázala si představit, že by ji výroba šperků mohla uživit. Mladá Vivienne nakonec našla stálé místo na základní škole a věnovala se učitelství. I když trajektorie jejího profesního života nabrala jiný směr, na svou vášeň pro umění, a hlavně módu nezapomněla. Během tohoto období vytvořila kolekci šperků, které prodávala na londýnském trhu.  

V roce 1962 ji potkala velká láska – Derek Westwood, za kterého se v ten samý rok provdala. Vdávala se v šatech, které si sama ušila, a šperky, které zdobily její vzhled, byly rovněž vlastní tvorby. 

Stejně rychle, jak její manželství začalo, tak také skončilo. Vivienne totiž potkala manželova kamaráda, studenta umění Malcoma McLarena. Ten se pro ni stal nejen osudovým mužem, ale později i jejím manažerem a profesním partnerem. Westwood tak opustila vše, co doposud znala. Její manželství skončilo, (příjmení Westwood si však ponechala do konce života), z paní Westwood se stala punková rebelka Vivienne. Do roku 1971 učila na základní škole, poté ale ze školského rybníčku odešla, aby se naplno mohla věnovat módní kariéře. 

S McLarenem otevřela na King’s Road butik, který vystřídal plno kontroverzních jmen – Let It Rock, Sex, Too Fast To Live, Too Young To Die či Seditionaries. Vivienne s manželem společně navrhovala a šila oblečení, které následně v obchodě prodávali. Oděvy se tehdy vymykaly všemu konzervativnímu a přinesly vlnu kontroverze – nesly první prvky punku, trička měla o pozornost volající motivy a objevily se i netradiční kombinace látek. Do povědomí široké veřejnosti Vivienne poprvé vstoupila, když její oblečení oblékla kapela Sex Pistols. 

Punk. Vivienne Westwood. Prakticky to jsou synonyma. Návrhářka se nechala slyšet a své působení v punk sféře odůvodnila: „Byla jsem mesiášem punku – chtěla jsem totiž zjistit, jestli lze celým módním systémem tak trochu otřást.“ Do jejího butiku chodilo spoustu zákazníků hledajících to pravé oblečení, které by jim pomohlo se vyjádřit a najít samu sebe v punku. Téměř průhledné svetry, roztrhané džíny, děravá trička obohacená o velká loga a nápisy byly pro Vivienne a její zákazníky denním chlebem. Punk nabíral na popularitě a Westwood se dostala do popředí samotného hnutí. 

V roce 1981 se návrhy Vivienne a jejího manžela poprvé dostaly na přehlídkové molo. Světlo světa poprvé spatřily tenisky se třemi jazyky, podprsenky a oděvy, které odrážely hip hop. Vivienne se vezla na vlně úspěchu a snažila se na ní udržet – představovala nové kolekce nesoucí punkové náměty a netradiční střihy a dominovala britskému módnímu průmyslu.

O pár let později návrhářka našla zálibu v tradiční anglické krejčovině a inspiraci pro svou další přehlídku čerpala z viktoriánského období. Westwood vzala základní stavební kameny této éry a přetvořila je tak, aby nesly její rukopis. V 80. letech tak tedy vznikla kolekce SS85 Mini-Crini, kde tradiční krinolínu přetransformovala v minisukni, jež si však ponechala původní konstrukci robustní viktoriánské sukně. 

Uplynula téměř dekáda od debutu Vivienne Westwood a návrhářka zamířila do Buckinghamského paláce si od samotné královny převzít vyznamenání OBE za své zásluhy a přínos módnímu průmyslu. Ještě předtím, než do samotného paláce vstoupila, nechala se novináři vyfotografovat a odhalila, že pod svou honosnou šedou sukní nemá žádné spodní prádlo. Tomu se říká slavnostní příchod ke královně. 

V devadesátých letech návrhářka změnila estetický směr, kormidlovala vstříc mixu prvků z anglického a francouzského dvora, zapojila moderní proporce a nezapomněla na precizní střihy. Kolekce AW 1994 čítala korzety nošené samotné jako svrchní část oděvů, šaty z těžkého strukturovaného textilu či devíticentimetrové podpatky, které na přehlídkové molo vynesla věhlasná Naomi Campbell. Chůze v nich byla obtížná i pro zkušenou supermodelku – Naomi v nich uklouzla. Vše samozřejmě zvládla s úsměvem a grácií. Dá se říct, že tato nehoda zájem o podpatky jen zvýšila. Podpatky byly ve velmi krátkém časovém horizontu v buticích rychle vyprodány. 

O rok později přehlídka Erotic Zones SS95 přinesla další podráždění kulturního nervu společnosti. Modelka Kate Moss se na mole objevila nahoře bez, lízající zmrzlinu. Tyto a mnoho dalších kontroverzních momentů se zapsaly do světa módy s přízvisky zásadní a ikonické. Dnešní návrháři se k těmto momentům rádi obrací a často na ně ve svých kolekcích odkazují.  

Ačkoli Vivienne a její značku vždy provázela vlna kontroverze a kritiky za její nekonvenční počiny, návrhářka se nenechala vyvést z míry a naopak, snažila se prosadit a využít svého vlivného hlasu ke konání dobra. Dříve, než se svět začal zajímat o udržitelnost, Westwood poukazovala na stálou stoupající spotřebu a dopad průmyslu na životní prostředí. Brand Vivienne Westwood se masově rozrostl, začal expandovat oblečení ve velkém, což samotnou Vivienne znepokojovalo. „Nejsem se svojí firmou spokojená, na můj vkus se rozšířila až moc.“ Razila filozofii buy less, dress more, která ale šla v rozporu s velkou produkcí značky. I přesto brala v potaz udržitelnost, své módní kousky šila z kvalitního materiálu a dávala přednost kvalitě před kvantitou. 

Vivienne Westwood – módní návrhářka, která byla zároveň vlivná aktivistka. Klimatické změny, lidská práva, Brexit i etická móda se pro Vivienne staly hlavními tématy. Svůj postoj vůči nim zaujímala nejen na četných demonstracích, ale také na mole. Její kolekce vždy odrážely markantní společenské problémy a snahu o jejich změnu. Ku příkladu v roce 2016 se svou kolekci Spring/Summer rozhodla přenést do Benátek. Italské město hrálo klíčovou roli v životě návrhářky a popisovala ho jako „emporium kultury.“ Odkazuje na jeho pestré karnevaly, masky, vizi toho, že cokoliv je možné – chudí mohou nasadit masku bohatých, vše ošklivé se může změnit v krásno. Ženy se mohou vcítit do kůže mužů a naopak. Hranice neexistují, naše oblečení hovoří za nás a slouží jako transport do jiné reality.

Vivienne vnímala problematiku masového turismu, klimatických změn i ohrožení kultury Benátek a rozhodla se své oděvy dedikovat právě těmto tématům. Zpropagovala také webovou stránku weareherevenice.org a povzbudila lidi, aby stránku navštívili a zjistili více o výzvách, kterým Benátky čelí. 

Z britské holčičky narozené na venkově se zájmem o šperky a módu vyrostla druhá královna Anglie. Během své kariéry se vyhrazovala vůči průměrnosti a zároveň vyzývala k odpovědnosti. V době, kdy móda ubývá na autenticitě a naopak nabírá na povrchnosti a rychlosti, zůstává Westwood symbolem osobitosti, intelektu i smysluplné rebelie. Věrná svým hodnotám, její odkaz přesahuje mola, propisuje se do způsobu, jakým přemýšlíme o módě, identitě i společnosti. Svou filozofii zakořenila v přesvědčení, že oblečení může být projevem vnitřní síly, názoru i odpovědnosti – a pravá elegance a cosi, čemu se dá přidělit nálepka sexy, nespočívá ve slepém následování trendů nebo ztrácení sama sebe v masové produkci oblečení, nýbrž v odvaze prosadit svou vlastní identitu. 

text Natálie Ziková, foto Unsplash