Poslední řádky Johna Flanagana

Dne sedmého února února 2026 se světem rozletěla zpráva o smrti zasloužilého australského autora několika bestsellerů skládajících se celkem z 29 knih. Ještě ono dopoledne mi o tom přišel e-mail od jednoho z fanoušků, se kterými jsem v kontaktu. A teď, o několik měsíců později, bych se k tomu chtěla vyjádřit. Protože sedmého února dvacátého šestého roku nepřestal psát nikdo jiný než John Flanagan.
Bylo mi jedenáct, když mi chyběla zábava do čekárny a já na bratrově stole uviděla několik dílů Hraničářova učně, nejvíce mě však zaujal dvanáctý díl Královská hraničářka a mamka mi dovolila si knihu půjčit. Hraničářův učeň mě tehdy přivedl ke čtení a později i k psaní – ano, začínala jsem právě na těchhle fanfikcích.
Což nebylo zcela bez záměru. Flanagan jako autor začal psát pro svého tehdy dvanáctiletého syna, aby jej přivedl ke čtení. Také úspěšně. Původních dvacet povídek pak složil v první díl Hraničářova učně a podělil se o svůj talent se světem. Aktivně psal pokračování až do minulého roku a my můžeme být jedině rádi, že poslední díl neskončil otevřeně.
Z jeho děl pokročilý věk (na konci mu bylo 81) nikdy nebyl poznat. Snad až na to, že nepsal spicy věci, čímž však v mých očích ještě víc stoupá a vám dává možnost stáhnout si jeho díla jako audioknížku na dlouhé cesty pro celou rodinu.
První díl jeho největší a již zmiňované série Hraničářův učeň se odehrává v sedmém století a je o patnáctiletém osiřelém klukovi, který naštěstí pro všechny – úplně všechny – zúčastněné nebyl přijat do své vysněné školy. Místo toho se stal hraničářem.

Horác ukázal na spleť divokého křoví pokrývajícího zvlněné úbočí hory. Po Willovi nebylo ani památky, nic nenaznačovalo, že se křovím pohybuje něco jiného kromě větru.

„Už jsem ho to viděl dělat mnohokrát, ale stejně mě pokaždé vyleká. Je to záhada.“

„Ano,“ potvrdil Halt a očima pátral po svahu nad nimi. „Nejspíš je. Umí to moc dobře. Samozřejmě,“ připojil skromně, „všechno, co umí, jsem ho naučil já. V hraničářském sboru mě považují za velkého odborníka na nenápadný pohyb.“

Horác svraštil čelo. „Já myslel, že tím pravým odborníkem je Gilan,“ pozastavil se. „Will mi jednou říkal, že ty nejdůležitější věci pochytil od něj.“

„Vážně?“ prohodil Halt s mrazivým nádechem v hlase. „A kdo podle tebe učil Gilana?“
(Hraničářův učeň 9 – Halt v nebezpečí)

Johna Flanagana jsem osobně nikdy nepotkala, ale jsem Bohu vděčná, že se mohl dožít tak vysokého věku a tuto šanci minimálně z autorského hlediska nepromarnil.
text Sofie Zassiedko, foto Zaur Takhgiriev