Poslední slovo jaro 2026

Je jedno z prvních jarních rán, chlad a lehkou mlhu rozráží příslib slunečného dne. 

Já se ale místo předzahrádky kavárny vydávám do tmavomodrého interiéru Biografu Kotva. Tenhle týden se za zdmi kina totiž děje něco pro mě velmi speciálního – Jeden svět, filmový festival o lidských právech. Název může v někom vzbudit představu sledu monotónních dokumentů o smutných věcech, o kterých přece všichni víme ze zpravodajství a které stejně nejde změnit. Pro mě je to ale slovní spojení přinášející nejen pocit velké zodpovědnosti za chod festivalu, ale hlavně naději.  

Ráno přicházejí na Jeden svět žáci a studenti. Otevřu dveře velkého sálu, kde zrovna skončil film Elon Musk a závod o lithium. Kolega Michal a studenti se baví o úskalích elektromobility, ekologii a politice. Myslím, že můžu dveře zase s klidem na duši zavřít, protože tihle mladí lidi umí vést slušnou a rovnou diskusi s Michalem i sami mezi sebou.  

Jdu se podívat do malého sálu. Tam běží pásmo filmů pro první stupeň ZŠ a hrdinou filmového plátna je zrovna Alex – kluk stejně starý jako děti v sále, který má poruchu autistického spektra. Po filmu si s dětmi povídáme o lidech s postižením. „Co myslíte, bylo by lepší, kdybychom byli všichni stejní a všechno nám každému hned šlo?“ Děti vyskakují ze židlí a překřikují se: „to rozhodně neeee“, „to by byla nudaaa“. Pouštím jim další krátký film, tentokrát o dvanáctileté Elle, která žije v dětském domově a některé věci jsou pro ni tedy těžší, má ale svoje cíle, za kterými si statečně jde. Tečou mi slzy dojetím.  

Odpoledne přichází do kina veřejnost. Filmová kamera je přenáší během celého festivalového týdne na různá místa světa. S nadšením pozoruji, jak lidé po filmu diskutují s pozvanými odborníky a jak se pak diskuse neformálně přesouvá do foyer. Pomyslím si „kéž by se všichni, co diskutují na sociálních sítích, přišli takhle hezky bavit z očí do očí, každý do svého kina ve svém městě“. Dost snění, zpátky do reality…  

Je po festivalu, teď už mě čeká jen třídění papírů, vyplňování tabulek a vyúčtování. Ale nesu si z festivalového týdne tu energii, se kterou hrdinky a hrdinové filmů měnili svoje okolí malými krůčky k lepšímu. Upřímně doufám, že inspirovala všechny, kteří na Jeden svět přišli.  

Martina Xari Němejcová  

Ředitelka festivalu Jeden svět České Budějovice