Poslední slovo únor 2026

Pár dnů před Vánoci: všichni zběsile běhají po městě anebo hon na dárky podnikají online. Můj mobil se jednoho rána prostě neprobudí. Nebo lépe řečeno: probudí a hned znovu usne. Než bych si všechny aplikace -Teamsy a Bakaláře, kde mě budou hledat studenti gymnázia, školní maily, sociální sítě, kde mě budou hledat kolegové, studenti dramaťáku nebo potenciální partneři, kteří si chtějí uspořádat akci u nás v setkávárně Meziprostor, nebo kamarádi ze spolku Divadla SUD, s nimiž tenhle výmysl ve volném čase realizujeme - no, než bych si všechny tyhle aplikace přeinstalovávala na jakýsi dočasný mobil, rozhodla jsem se počkat až mi dorazí mobil nový. 

Což se nakonec ukázalo, s předvánočním zahlcením dobírkových služeb, jako solidní detox. Absolutní přehlcení a moje rozstřílená pozornost na všechny strany byly vystřídány úplným technologickým tichem. Když říkám úplným, myslím ú-p-l-n-ý-m, protože se navíc mému příteli podařilo nějakým nedopatřením vyvést z chodu wifi, ale už se ji nepodařilo znovu nahodit. Z dodání mobilu do druhého dne se nakonec vyklubalo krásných 5 dní na odvykačce. První dny ochranitelsky sahám po prázdné kapse, kdykoli mě cokoli napadne, chci napsat historku svému klukovi, mail kolegům, vyřešit naléhavou záležitost ohledně koncertu. Nic z toho se po dvou dnech nezdá být naléhavé.

Jak jsme kdy mohli takhle žít, říkám si, když nemůžu nakoupit dárek online, protože nemohu potvrdit platbu KB klíčem. Jak vlastně můžu žít (jak pod kamenem), říkám si znovu, když si půjčuju iPhone17 Pro od své patnáctileté dramaťačky, abych jim mohla pustit hudbu. Očekávám záplavy zpráv, promarněných příležitostí a potíží plynoucích z mé online smrti. Třetí den se ale uklidňuju, všímám si stříbrných korun bříz, zábavných čepiček dětí a na sílu vložených anglicismů v mluvě puberťáků v autobuse 23, co se na náměstí mění v dvacetjedničku. Je mi prostě fajn. Všímavě. Neroztěkaně. Fajn. 

Jo, je mi fakt líto kamarádů, kteří mě nalézají max. jednou denně na messengeru. Ale já mám, možná poprvé od své dospělosti, opravdu krásný a klidný advent. 

Šestý den dostávám mobil, a světe div se, zjišťuju, že mi neuniklo vůbec nic. Teda… až na…

178 dnů v Duolingu.

R.I.P., ptáčku.

text a foto Tereza Hronková