Použití symbolů v umění

Umění je konverzace mezi umělcem a jeho okolím. Umělec se ho snaží zachytit několika způsoby. Jeden z nich je právě symbolika – využívá symboly pro metaforické ztvárnění skutečnosti. Přenese obraz světa (vezme jeho esenci nebo nejzajímavější část) do jedné škatulky, nám dále představeno ve znaku.Symbol můžeme chápat jako znak. Dle lingvistické teorie strukturalismu je znak tvořen dvěma částmi – označující a označované. Označující je to, co vidíme, slyšíme ve finální podobě, formě, např. obraz růže. Označované je podstata díla, jeho pojem, pokud se vrátím k obrazu růže, v jednom případě by to mohlo být zobrazení lásky. Zdůrazňuji v jednom případě – označované může mít několik různých forem – aneb každý za obrazem vidíme něco jiného. Vztah mezi označujícím a označovaným je svévolný a nestabilní.

Jak se znakem umělci (vědomě, či nevědomě) pracují? Napadlo mě to ukázat na abstrakci a realistické malbě. Abstrakce realitu zachycuje jinak, zdeformovaně. Kompozice se rozpadala, perspektiv v jednom obraze bylo hned několik. Vezměme třeba lidský pocit, smutek. Symboly v abstrakci jsou znázorněné formou – tahy štětce, kompozice. Proč? Protože se konkrétní věci v abstrakci rozpadají, tudíž jejich technika je znakem. Například ten smutek neznázorním něčím konkrétním, ale použiji tmavě modrou barvu a cáknu s ní do prostoru, a tím ukáži melancholii, která často přichází bez nějakého důvodu. Další příklad může být, když chci ukázat chudobu v rozvojových státech – nenamaluji konkrétní scénu smutných dětí, ale třeba modrý kruh s černými fleky, což by symbolizovalo znečištěnou vodu.

Realistická malba = symbol se umělci snažili zachytit věrohodně, někdo by řekl, že tam ani není. Představte si obraz Panny Marie, jak pláče u ukřižovaného Krista. Symbol se zdá býti očividný – umělec chtěl vyjevit biblickou scénu. Tohle by nás třeba u abstraktní malby nenapadlo – kdo by jen tak kreslil modrou čáru? Jsme nuceni v abstraktní malbě hledat symbol, protože není očividný. Neříkám, že by umělec nemohl zachytit jen biblickou scénu (berme v potaz, že umělci pracují z většiny na zakázky), ale pro kontext si představme, že výjevem biblické scény chtěl ukázat autor i něco víc, třeba zase ten smutek. Znázornil ho pomocí definovaného a konkrétního symbolu. Obraz Leonarda da Vinciho – Poslední večeře – když se podíváme na usazení apoštolů, zjistíme, že je apoštol Jan nejblíže Ježíšovi – nesedí tam „jen tak“ (kdo ví, třeba jinde nebylo místo), ale protože Jan byl „božím miláčkem.“ Ježíš měl Jana po svém boku. 

Budu parafrázovat, co řekl Diego Rivera své manželce Fridě Kahlo:„Ty maluješ to, co máš uvnitř sebe, já jen to, co vidím.“ Frida byla mexická malířka 20. století, která do své tvorby začlenila prvky symbolismu, surrealismu a realismu. Jak používala symboly ona? Jak jsem na začátku zmiňovala, umění je zachycená konverzace mezi umělcem a jeho okolím. Za okolí si můžeme dosadit i vnitřní svět člověka. Fridin život byl plný vášně, ale i utrpení, což Fridu nutilo ztrácet se ve vlastních představách, myšlenkách a pocitech a utíkat před realitou, kterou i tak věrně zachycovala. Frida malovala realisticky, ale do svých maleb komponovala abstrakci, která znázorňovala, jak se cítí. Na několika obrazech vidíme Fridu jako součást přírody – její tělo obrůstají zelené větve. Snažila se vyjevit svůj pocit pomocí scén, které se vymykají naší realitě.

Na jejím obraze „Autoportrét s ustřiženými vlasy“se vyobrazuje scéna, kdy Frida stojí před zrcadlem a stříhá si vlasy na krátko po tom, co zjistila, že má její manžel poměr s její sestrou. Vlasy byly vnímány jako ženský atribut, pro Fridu znázorňovaly její vášně, smutky, životní etapy. Obraz namalovaný po následném sblížení Fridy a jejího manžela vyjevuje Fridu se spleteným copem – vlasy, které si ze smutku ostříhala, jsou znovu pohromadě. Symbol kolibříka v mexické kultuře přináší štěstí v lásce. Frida ho ale ve své malbě ztvárňuje jako mrtvého a zavěšeného na její hrudi. Jeho tradiční význam převrátila – symbol odchodu lásky. Za realistickým obrazem je občas mnohem těžší hledat symbol. Představte si obraz realisticky namalované lilie. Malíř nám naservíroval symbol na první pohled očividný. Má rád květiny. Když ale vidíme obraz abstraktní, mozek se nám snaží vyprodukovat jeho smysl, snažíme se v něm hledat to, co bylo umělcem zakódováno. Je to skoro automatické. Nejspíš si říkáte, proč by to někdo maloval, aniž by za tím nebyl skrytý smysl. Někdo ale květinu může namalovat „jen tak“. Proto nejsme motivováni v realistickém obrazu symboly hledat. text a foto Tea Stamatopulosová