The Art of Being Worn – od minulosti k dnešku

V látce se skrývá tichý hlas, v barvě zas duše každého z nás a v každém kroku pravdy trochu, tím, kým jsme, či kým jsme byli, jak sebe jsme vyjádřili.

V dnešní době máme mnoho stylů a forem, kterými se můžeme jako lidé prezentovat, ať už je to umění, hudba, písmo či slova. Nejvíce však dokážeme říci svým tělem, mimikou v tváři a převážně módou, ve které se dokonale odráží naše duše, pocity i myšlenky. Extravagantní kousky  naplňují ulice a ukazují nám, jak krásné to je – mít každý svoji originalitu.

Ne vždy však móda byla takto svobodně brána. Cílem nebylo vyjádřit sám sebe a svoji duši, nýbrž zbavit se všech lidských, i když krásných, nedokonalostí. Například arsen a olovo byly dříve používány jako bělící přípravky na pleť, přestože dnes víme, že se jedná o toxické chemické prvky. Olovo dokonce používala i královna Alžběta I. na zakrytí neštovic. Bledá pleť totiž byla známkou vysokého postavení. Vyšší vrstva byla bohatá, tudíž nemusela celé dny dřít na poli, kde se jejich plet opálila kvůli slunečním paprskům. Lidé si také snažili zakrývat pihy, neboť byly vnímány jako známka nečistoty, a dokonce i spojením s ďáblem.

Velkým trendem také bylo vysoké čelo, které se pyšnilo známkou inteligence, moudrosti a vyspělosti. Lidé používali vaječné skořápky, které si vmasírovali do vlasů, a tím napomohli  jejich vypadání. Na podobném principu se zbavovali také obočí a řas, avšak postupem času se řasy opět vrátily do módy, a na konci 19. století si je ženy, převážně ve Skotsku a Francii, nechaly přišívat jehlou. Náhrada řas, která byla v podobě lidských vlasů, ovšem nefungovala.

Samozřejmě nesmíme zapomenout na korzety. Ty se staly velkým trendem 19. století. Každá žena toužila po krásných viktoriánských šatech s co nejužším pasem. Jedná se sice o šperk pro oko, ale okovy pro tělo. Ze začátku byly korzety látkové, ty se však těžko utahovaly a většinou i trhaly. Poté však přišly korzety se železnými součástkami. Hlavním problémem korzetů bylo, že úplně měnily uspořádání orgánů v těle. Nejhůře na tom byla játra, které byla nacpaná mezi žebra a žaludek, který byl stlačován dolů. Ženy nosily korzety neustále, ať už přes den, v noci, na práci, či dokonce během těhotenství. Celodenní útlak také způsoboval, že ženy měly málo okysličenou krev, protože nemohly normálně dýchat a tak měly oslabenou imunitu a byly často unavené a vyčerpané. S korzety je z moderní historie velice spojována Cathie Jung, která měla nejužší pas na světě. Narodila se v březnu 1937 a zesnula v srpnu 2025. Cathie nosila korzety denně a její pas měl obvod 38 cm, což je jen o tři milimetry více, než má obvod cédéčka.  

Přesuneme se trošičku dál a ocitáme se v Asii v 10. století. Tanečnice Yao Niang měla vystoupení pro čínského císaře Li Jü, kterému předváděla lotosový tanec. Při tomto vystoupení měla Niang svázané nohy do půlměsíce, což se císaři moc líbilo, a tak odstartoval jeden z nejbrutálnějších trendů módy, který trval více než tisíc let. Svazování nohou si okamžitě oblíbila vyšší společnost. Čím menší bylo vaše chodidlo, tím více jste byli žádoucí. Byl to především symbol vysokého postavení. Nižší vrstva pracovala na polích a nemohla si dovolit chodidla ničit takovýmto způsobem. Postupem času se  trend stále rozrůstal, a v 19. století si 50 % žen v Číně svazovalo chodidla. Tento trend se tedy stal samozřejmostí a určoval vše ve vašem životě, dokonce i koho si vezmete, protože čím menší chodidlo, tím větší šance na lepší sňatek. 

Existovaly tři požadované velikosti chodidel. Úplně ideální velikostí byl tzv. „zlatý lotus“, při kterém mohlo mít vaše chodidlo maximálně 7 centimetrů. Poté následoval „stříbrný lotus“, který měl mezi 7 a 9 centimetry a nakonec „železný lotus“ který dosahoval 9-12 centimetrů. Při poslední variantě už vás ale společnost příliš neuznávala a vyhlídka na manželství byla skoro neviditelná. Pro představu – průměrná velikost ženského chodidla je 27 centimetrů. Proces svazování byl velice zdlouhavý a bolestivý. Prováděl se už u malých holčiček ve věku čtyř let kvůli tomu, že dětské kosti jsou měkčí a lépe se lámou. Všemu předcházely zdlouhavé masáže při kterých se kosti lámaly. Poté se všechny prsty kromě palce ohnuly pod chodidlo až dozadu k patě. Nakonec se vše pevně svázalo.

Jak ukazuje historie, móda může být občas i obrovské trápení a forma útlaku.. Nejlepším „beauty trendem“ stejně nakonec vždy bude přirozenost a rozvoj vnitřního já a duše s ohledem na vlastní zdraví. Společnost a sociální sítě dokážou neskutečně ovlivnit naše myšlenky. Neměli bychom jim ale dovolit ničit rozmanitost krásy člověka.

text Johana Šebestová, Beáta Beránko​vá, foto WikiImages